Co se děje v psychice předškolního dítěte?

Téma:
Předškolní věk zahrnuje období od dovršení třetího roku života do nástupu dítěte do školy ve věku šesti let. Mnoho dětí vstupuje po dovršení třetího roku do mateřské školy, což pro ně představuje významný životní mezník. I celé období nazýváme často „věkem mateřské školy“. Kvalitativní zvláštnosti předškolního věku charakterizují pozoruhodné změny v tělesných a pohybových funkcích, poznávacích procesech, v citovém a společenském vývoji i změny ve vývoji osobnosti dítěte.

Vnímání

Vnímání je pro dítě předškolního věku ze všech poznávacích procesů nedůležitější. Zajištuje mu přímý styk se skutečností. V oblasti zrakového vnímání je typická nepřesnost a slabá ostrost vjemů. Například tříleté dítě nepozná víc než tři až čtyři základní barvy: červenou, zelenou, modrou a žlutou. Barevné vidění pětiletého až šestiletého dítěte se již oproti tomu značně zdokonaluje. Má většinou vyvinutou citlivost pro vnímání barev a rozlišuje jich nejen větší počet, nýbrž rozeznává i jemnější barevné odstíny.

Sluchové vnímání se rovněž postupně vyvýjí a dítě přesněji zaznamenává zvuky doléhající na jeho smyslový orgán. Mění se rozsah i intenzita sluchového vnímání. Jeho úroveň má zvláštní úlohu při vývoji řeči. Čím přesněji dítě vnímá řeč blízkých dospělých osob, tím dokonaleji ji též napodobí. Nemá-li naproti tomu dobře vyvinutý sluch, bud' se vůbec nenaučí mluvit, nebo ve vývoji řeči velmi zaostává.

Co se týče prostorového vnímání, má dítě předškolního věku tendenci přeceňovat okolní prostor co do velikosti. I vnímání času působí dítěti velké potíže. Několik hodin, den, týden... se mu zdají mnohem delší než dospělému. Proto i dospělí lidé mu připadají starší, než jsou ve skutečnosti. Nepřesnou a nedostatečnou diferenciaci pozorujeme též při vnímání předmětů jako celku. Při prohlížení předmětů rozlišují malé děti jen slabě jejich jednotlivé části.

Dítě v předškolním věku zvláštním způsobem prožívá svoje vjemy. Nejenže vnímá zejména to, co ho celkově zaujme, ale svoje citové zaujetí pro věc vyjádří i navenek. Čím je mladší, tím spontánnější jsou jeho projevy vůči vnímanému objektu.

Paměť

Pro paměť dítěte předškolního věku je typická obraznost, citovost a živelnost. Dítě si mnohem lépe zapamatuje bezprostřední zážitky než slova, která byť i poutavě popisují konkrétní události. Například všeobecné poučování o tom, že na ulici je třeba dávat pozor, není pro paměť dítěte dost konkrétní a názorné. Dítě si velmi dobře zapamatovává a vybavuje podněty, které vzbuzují jeho zájem, vyvolávají v něm nadšení, radost, obdiv, ale i podněty spojené s negativními citovými zážitky. Stačí jediná zlá zkušenost s ošetřením u lékaře, aby se mu dítě v budoucnosti vyhýbalo. I zážitky z velké radosti často zanechávají stopy pro celý život. Z předškolního období pocházejí první trvalejší vzpomínky.

Spíše až v druhé polovině předškolního věku pozorujeme první náznaky úmyslného zapamatování. Dítě má sklon uchovávat si a vybavovat si informace převážně podle barvy, tvaru, polohy, zvuku atd. To však neznamená, že dítě nemá logickou paměť. Materiál, kterému zcela rozumí, si osvojuje rychleji a lehčeji než takový, který je pro ně nepochopitelný. Přesto je dítě v každodenní zkušenosti odkázáno většinou na mechanickou paměť, neboť ještě nedovede proniknout do podstaty mnohých okolních věcí a jevů.

Fantazie

Kromě mnohých poznávacích psychických procesů se v předškolním věku intenzívně rozvíjí také fantazie. Umožňuje dítěti vytvářet si představy rozmanitých předmětů, jevů i situací, které nikdy neprožilo. Na počátku tohoto období se fantazie projevuje zejména v oživování rozličných předmětů. Velmi blízké a pochopitelné se dítěti zdají pohádky a příběhy. Dítě uplatňuje svou fantazii při hrách ale i v každodenních situacích. Velmi často pronáší výroky a nápady, nad kterými okolí s údivem žasne.

Ve skutečnosti však fantazie dětí ani zdaleka nedosahuje úrovně fantazie dospělého člověka. Je mnohem chudší, omezenější, protože i zásoba poznatků, zkušeností a vědomostí, jejichž kombinací fantastické útvary vznikají, je u dítěte menší. Fantazii dítěte předškolního věku charakterizují zejména tyto zvláštnosti: konkrétnost, citovost a svéráznost.

Citovost fantazie, jakožto její další charakteristická vlastnost, dokládá, že dítě je ke svým fantastickým představám podněcováno zejména svými city. V návalu nerozmanitějších citů - radosti, touhy, strachu, zvědavosti si vytváří zkreslené, nepřiměřené představy o skutečnosti, vymýšlí si rozličné příběhy a situace, které nikdy neprožilo. Ve stínech odrážejících se na stěně vidí ve svém strachu různé neskutečné představy. Z touhy cítit se důležitým a upoutat na sebe pozornost vznikají v předškolním věku první dětské lži. Nejsou to ovšem skutečné lži, protože nemají v úmyslu klamat. Nebylo by správné dítě v takových případech trestat.

V předškolním věku uplatňuje dítě svoji fantazii velmi svérázně, jinak než dospělý člověk. Snaží se tak nahradit mezery a nedostatky ve svých rozumových schopnostech. Kde dospělý uplatní logickou úvahu, rozum, myšlení, tam si dítě zpravidla pomáhá fantazií.

Myšlení a řeč

Předškolní věk je obdobím velmi intenzívního rozvoje myšlení. V průběhu tří let dosahuje dítě oproti útlému věku významných pokroků ve všech formách myšlení. Je to tím, že se ustavičně zdokonaluje práce mozkové kůry i všech poznávacích procesů, které přispívají ke zvýšení úrovně myšlení, zkvalitňováním vnímání, zlepšováním paměti, fantazie, ale zejména prohlubováním procesů analýzy, syntézy, srovnávání, zobecňování.

V útlém věku se dítě zaměřovalo v myšlení obzvláště na poznávání věcí, v předškolním věku zkoumá a objevuje již vztahy a vzájemné souvislosti mezi věcmi Zajímá je jejich příčina, účel, původ a význam. Ačkoli se myšlení zaměřuje zejména k poznávání souvislostí a vztahů mezi věcmi, je jeho charakteristickým znakem přesto i nadále výrazná konkrétnost a názornost.

Děti od počátku předškolního věku znají už předměty a jevy ze svého nejbližšího okolí. Znají např. části těla, oděvu, nábytek, běžné přírodní jevy a předměty denní potřeby. Rozsah myšlení, všechny vědomosti a poznatky o skutečnosti, které už dítě má, přímo závisí na jeho každodenní zkušenosti. Dítě ve stáří tří až čtyř let však nedovede ještě myšlením zpracovat něco, k čemu nemá dost smyslových údajů.

V druhé polovině předškolního věku se rozsah poznávání významně mění. Dítě je již samostatnější, je schopné překonávat prostorové vzdálenosti a lépe manipuluje s předměty. Rozsah jeho myšlení se rozšiřuje a zvětšuje o množství nových poznatků. Dítě poznává dosud neznámé předměty a jevy a ví již mnohem více o jejich vlastnostech, činnostech, významu a příčinách.

Rozšiřování zásoby pojmů se přímo odráží ve slovní zásobě dítěte. V předškolním věku si dítě osvojí asi 2000-2500 nových výrazů a v šestil letech činí jeho slovní fond asi 3500 slov. To je ve srovnání s 800-1000 slovy tříletého dítěte pozoruhodný úspěch.

Značný pokrok nastává mezi čtvrtým a pátým rokem, když se dítě pokouší uspořádat konkrétní druhové pojmy a zařazovat je do širších souvislostí. Přitom se řídí vlastní zkušeností, nikoli rozlišováním podstatných a nepodstatných znaků. Do téže pojmové skupiny patří kůň i auto. Dítě má sklon předčasně zobecňovat. Vyvozuje závěr na základě jediné zkušenosti. Neověřuje si fakta o nových zážitcích, ale hned je hotovo s úsudkem.

Řeč se u dítěte rozvíjí v těsné spojitosti s myšlením. Myšlení vzniká u dítěte dříve než řeč, už na úrovni činností, jednání, manipulování s věcmi. Děti dovedou provést rozumový úkon zcela úspěšně, ale nedovedou jej slovně vyjádřit. V tomto stadiu jako by tedy řeč zaostávala za myšlením. Tento jev potvrzují i případy z praktického života, kdy např. dítě nedovede najít výraz, slovní vyjádření pro něco, co již pochopilo a rozumově zpracovalo. V takových situacích si nezřídka pohotově vymýšlí slova k vyjádření svých myšlenek. Vznikají tak někdy velmi originální pojmenování, charakteristická pro mladšího předškoláka. Mnohem odlišnější situace nastává v druhé polovině předškolního věku, zejména u pětiletých až šestiletých dětí. Dětských výroků značně přibývá, slovní zásoba se rychle obohacuje.

Vývoj vztahů dítěte k okolí

Dítě předškolního věku lépe poznává a vytváří si stále složitější vztahy ke všemu, co ho obklopuje. Dítě zaujímá citový postoj k věcem, jevům i k lidem a city hrají v jeho životě významnou úlohu. Projevují a uplatňují se při veškeré činnosti, v celkovém chování. Dospělý člověk se v obvyklých životních situacích řídí rozumem, dítě naproti tomu citem. Volní úsilí je ochotno vynakládat jen na takové věci a jevy, které jsou pro něho citově důležité.

Vzhledem k tomu, že citové reakce tvoří většinu psychických reakcí dítěte předškolního věku, je důležité, aby v jeho psychice převažovaly kladné city. Negativní city brání úspěšnému průběhu duševních funkcí, tlumí a brzdí je. Kromě toho dlouhodobé působení podnětů, které vyvolávají u dítěte záporné citové vztahy, narušují jeho osobnost a mají nepříznivý vliv na rozvoj jeho charakterových rysů.

Obsah dětských citů obohacují též estetické city. Dítě v nich prožívá svůj osobní, hodnotící postoj k okolnímu životu a vyjadřuje jej tím, že se mu něco líbí nebo nelíbí. Dítě hodnotí věci a jevy okolo sebe a třídí je nejen na pěkné a nepěkné, ale jistým způsobem už hodnotí i lidi a jejich jednání. V rozvíjení mravních citů u dítěte rozhoduje jednoznačně vzor dospělého člověka.

V předškolním věku dítěte intenzívně sílí potřeba společenského styku. Projevuje se dvojím způsobem: ve vztazích k dospělým lidem a ve vztazích k sobě rovným dětem. Vztahy dítěte k jeho vrstevníkům jsou v předškolním věku méně rozvinuty než jeho vztahy k dospělým lidem. Na počátku tohoto období, okolo třetího roku, se v psychice dítěte velmi významně uplatňuje sebeuvědomění. Proto se dítě soustřeďuje více na sebe než na okolí. I ve svých činnostech a hře tak nevyhledává vždy dětskou společnost, někdy se kolektivu přímo straní a nejraději si hraje samo.

Vývoj osobnosti dítěte

V předškolním věku se zdokonalují nejen psychické procesy, nýbrž mění se celá stavba a struktura dětské psychiky. Začíná se utvářet osobnost dítěte. Do chování dítěte významně zasahuje zejména sebeuvědomění a vůle. Vyhraňují se jednotlivé vlastnosti osobnosti a zájmy, které obohacují psychiku dítěte.

Poměrně ostře se projevuje v tomto věku temperament dítěte, protože ještě není dostatčně ovlivněn prostředím a výchovou. Pozorovat můžeme i první náznaky charakterových rysů.
 a postojů k jiným osobám.

Hodnocení: 
5
Průměr: 5 (1 vote)

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com