Peter Pöthe

Když rodič nedovolí dítěti dospět

Postupné osamostatňování a odloučení dětí od rodičů je oboustranně bolestivý proces. Trpí ten, který opouští i ten, který je opouštěn. Proces vzájemného vzdalování je téměř vždy spojen s akutní či latentní úzkostí zahrnující širokou symptomovou škálu, včetně panických atak. Naúzkost z odloučení odpovídá každý ze zúčastněných individuálně, v závislosti na stupni vývoje psychických obranných mechanismů, od těch raných (negace, projekce, projektivní identifikace, splitting – štěpení , regrese…) až po ty zralejší (odčiňování, racionalizace, sublimace aj.). Přestože děti a adolescenti trpí kvůli obtížnému osamostatňování řadou problémů, adekvátní terapeutické pomoci se jim dostane zřídkakdy. Jedním z důvodů je fakt, že jsou při hledání odborné pomoci závislí na osobách, od kterých se potřebují separovat. Těmi jsou ve většině případů rodiče. Rodiče, kteří jejich problém buď nevidí, nebo jej vidí odlišně a tak jej také prezentují u psychoterapeuta.
Téma:

Jste věrohodní dospělí?

Většina zdravotnických preventivních programů vychází z předpokladu, že zdraví je největší hodnota, kterou člověk má. Taková prevence je postavená na mylném předpokladu. Děti a zdraví mladí lidé na tuto argumentaci neslyší. Nemohou.

Drama ideální rodiny

Obecně přijímaná a některými odborníky paušálně potvrzovaná teze o negativním vlivu rozchodu rodičů na dítě vychází nejen z reálného, ale i z idealizovaného obrazu RODINY.

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com