Emoční inteligence jako cesta ke spokojenému životu

Téma:
Dneska to bylo naše typické ráno. "Běž si obout boty, už pojedeme do školky." Žádná reakce nepřichází, z dětského pokojíčku se jen ozývá "Počkej, dám ti šavli, s tou se ti bude šermovat líp." To neplatilo mě, ale lego panáčkovi... Informace o obouvání se ztratila v nenávratnu, a tak s droubnou frustrací v hlase opakuju: "Pojď se obout, odcházíme." Pořád se nic neděje, řeknu to ještě dvakrát, pak začnu křičet, Lukášek začne brečet a říká mi, že jsem na něj zlá. Za dvě minuty už se zase směje, ale ve mně pořád zůstává hořký pocit z naší hádky, mám pocit, že to vůbec nezvládám. Proč mě vůbec neposlouchá?

Podobných příběhů slýchám v poradně dětského psychologa mnoho v různých obměnách. Lukášek nemá poruchu sluchu, ani poruchu pozornosti, není ani autista. Lukášek je obyčejné dítě, které hledá své místo ve světě a stále se učí. Při rozhovoru s dospělými, dětmi i lego panáčky. A právě hra, nejlepší zdroj učení u dětí, stojí pro Lukáška v prioritách vysoko nad pravidly a povinnostmi.

Nemusíme ale proti hraní bojovat, abychom dítě donutili povinnosti plnit. Naopak, potřebujeme se naučit využívat hru jako prostředek k rozvoji. Dětské změny nálad jsou zároveň ideální příležitostí k tomu, aby se  již od raného věku učilo, jak se svými pocity pracovat. Jak zacházet s něčím, co ho rozladí a nezaměňovat to za smutek, jak výtky rodiče nebrat jako osudové znamení toho, že ho rodič nemá rád. Jak si poradit z pocity vzteku a neobracet je ani proti jiným, ani proti sobě. Bezpečný kruh rodiny je tím nejlepším místem k těmto důležitým životním lekcím.

Psycholog John Gottman k tomu říká, že pokud svému dítěti pomáháme porozumět a zvládnout pocity jako je vztek, frustrace, zmatek, rozvíjíme tím jeho emoční inteligenci. Dítě s vyšší emoční inteligencí je pak schopno lépe čelit životním překážkám, vyznat se jak v emocích svých, tak v emocích druhých lidí, je lépe schopno navazovat pevné a důvěrné vztahy.

Se svými názory nezůstává osamocen. I další psychologové se přidávají s tím, že emočnI inteligence zvyšuje sebedůvěru, zodpovědnost a vede ke spokojenějšímu životu v dospělosti vzhledem ke schopnosti dobře se orientovat ve vztazích, a to jak v osobním, tak pracovním životě.

Jak můžeme svému dítěti pomoci zvýšit emoční inteligenci? Gottman zavádí pojem "emocionální koučink", soubor kroků, které dítě vedou k porozumění svým pocitům a zvládání konfliktů, jako byl ten Lukáškův konflikt s matkou. Toto jsou některé z nich:

Naslouchejte, slyšet nestačí

Naslouchání znamená věnovat plnou pozornost tomu, co dítě říká. Vyhraďte si během dne vždy nějaký čas zeptat se ho, jak se cítí. Můžete se doptávat na podrobnosti, "zrcadlit" odpověď dítěte - neboli zopakovat jinými slovy to, co říká, abyste si byli jisti, že mu správně rozumíte.

Pomozte dítěti pojmenovat jeho pocity

Vyjádřit své pocity je závislé na znalosti správných slov, které nám k tomu pomohou. Pokud vidíte, že se s dítětem něco děje a máte představu o tom, jaké emoce asi prožívá, nebojte se zeptat a pokusit se je pojmenovat za něj. Například máte podezření, že se dítě cítí opuštěné, samo, protože spoustu energie musíte věnovat mladšímu sourozenci. Zeptejte se: "Ty jsi smutný, že na tebe mám málo času?" při souhlasné odpovědi vyjádřete také své emoce a  ujistěte ho, že si tento problém uvědomujete také.  Ačkoli takový rozhovor nepovede ke změně situace, změní se prožívání dítěte, bude vědět, že stojíte na jeho straně.

 

Potvrdťe dítěti jeho pocity, nevyvracejte je

Když se dítě vzteká, že se mu nedaří nakreslit přesně to, co chce, začne kolem sebe házet věcmi a brečí, nepomůže mu věta "Uklidni se, nemáš žádný důvod brečet." Zkuste mu dát najevo, že chápete jeho frustraci. Je vlastně normální, když se nám něco nedaří a každý z nás ji občas prožívá. Zkuste mu dát příklad toho, co děláte vy, když jste frustrovaní. Jak se vám daří (nebo nedaří) s frustrací pracovat.

Stejně tak strach z návštěvy zubaře nezaženeme slovy "Dyť se nemáš čeho bát. To nic není." Spíše se v tu chvíli ptejte, čeho přesně se bojí, povídejte si o tom, jak bude návštěva vypadat, povídejte si také o tom, jak to máte se zubařem vy a jak jste to prožívali jako malí.

Konflikty jako nástroj k řešení problémů

Když se dítě dostane do konfliktu, využijte situaci k diskuzi nad tím, jak konflikty řešit. Když mladší sourozenec staršímu zboří jeho věž z kostek, nezachrání situaci reakce "Víš, že je ještě malý, tak si to tu nemáš stavět. Nemůžeš ho praštit." Zkuste se spíše zeptat: "Vím, že jsi naštvaný, že ti rozbil věž. Bít ale nikoho nesmíme. Co ještě jiného je možné udělat, když jsi naštvaný?" Pokud dítě neví, zkuste mu nějaké možnosti nabídnout. Potlačený vztek snadno vede k rozvoji psychických i somatických potíží a nemůžeme ho tedy dítěti zakazovat, musíme mu naopak nabídnout cesty, jak vztek ventilovat a naučit se s ním pracovat. K tomu můžete využít například hry, které nabízíme na www.terahry.cz

Snažte se jít příkladem

Nemůžeme po sobě chtít, abychom byli jako rodiče sto procent času trpěliví, klidní, vždy nacházeli to ideální řešení. Jsme také jen obyčejní lidé s vlastními emocemi. Nemusítě si tedy vyčítat, když se před dítětem jednou za čas rozčílíte. Jako jakkýkoli dospělý si ale i vaše dítě zaslouží v některých situacích omluvu a v rámci možností upřímné vyjádření emocí a vysvětlení. Místo "Já se z tebe zblázním."  můžeme říct, "Strašně mě rozčiluje, když toho děláš a dneska mám za sebou náročný den." Ovládnout se, nekřičet, ale své pocity sdělit dává dětem ten nejlepší příklad, že i těžší emoce je možné zvládnout. A ty, které nezvládáme ani jeden, nám dávají prostor se společně učit.

Hodnocení: 
4
Průměr: 4 (1 vote)

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com