Odtržení od maminky aneb začleňování dítěte do kolektivu

Téma:
Známe to všichni: poprvé se má dítě odtrhnout od maminky a nastávají obavy. Jak to zvládne? Zvládne to vůbec? Co ostatní děti, bude si s nimi hrát? Nebudou mu ubližovat? Jak rychle si asi zvykne?

Přitom začleňování do kolektivu není pro dítě nic až tak nového. V určitém kolektivu se nachází už od narození. Nejdříve je to blízká rodina, v pozdějším věku se třeba v mateřském centru nebo jiných dětských aktivitách dostane mezi podobně staré děti, zatím ale s maminkou za zády a pod jejím dohledem.

K osamostatnění dochází později: zhruba ve třech letech dítěte. Dítě si pomalu začíná samo vyhledávat ostatní kamarády, kteří budou mít podobné zájmy – zejména ve hraní si. V tomto věku také přichází obvykle nutnost nástupu do školky a návratu maminky do zaměstnání. Jak se na to připravit?

Pravidla

Děti samozřejmě neznají žádná pravidla správného chování a je potřeba jim je zavčasu vysvětlit a začít je praktikovat. Pochopit je jsou děti schopné již obvykle kolem druhého roku věku. Je nutné vyžadovat dodržování těchto pravidel (zdravení, půjčování hraček, respekt k ostatním), aby dítěti přešla „pod kůži“ a usnadnila mu právě adaptaci mezi ostatními.

Vstup do kolektivu

Nejlépe je připravovat se průběžně. Chodit hodně mezi ostatní děti, na dětské aktivity, do kroužků, mateřských center. Zkusit třeba skupinová dopoledne, kde můžete dítě i na chvilku opustit, třeba jen do vedlejší místnosti a chvilky postupně prodlužovat, aby mělo možnost si na pobyt bez vás zvykat. Pobyt mezi ostatními bez maminky by dítě především nemělo vnímat jako trest a nikdy jím nesmí být strašeno. Naopak by to pro něj měla být radostná událost, mělo by mít ze společné hry radost a těšit se na ni. Mělo by umět poslouchat i jinou osobu než maminku a vědět, že mu může nabídnout pro něj zajímavé aktivity  - proto jsou právě vhodné různé kroužky, které dítě baví a zároveň mu ukáží, že osoba, která je vede, je pro ně zajímavá.

Když nastane problém

Problematických situací může nastat hodně a není třeba se jich bát, spíše se na ně připravit? Je vaše dítě hodně živé, extrovertní, s potřebou fyzického kontaktu s ostatními? Před nástupem do školky nebo příchodem do jakéhokoliv nového kolektivu s tím seznamte ostatní, aby nedocházelo k nedorozuměním a za nataženou ručkou vašeho dítěte, které se takto chtělo kamarádit, nehledali jiní náznak útoku. Dítěti zároveň vysvětlete, že někdo může jeho chování špatně pochopit, aby proto bylo opatrné a ohleduplné k ostatním.

Je naopak dítě hodně submisivní, na vás závislé a potřebuje oporu či podporu paní učitelky? Opět vše řekněte předem. S dítětem vše proberte a nacvičte, vysvětlete mu, že se nemá čeho bát, že ho čekají samé příjemné věci. V takové situaci je vhodné, když jde spolu s dítětem do stejného kolektivu nějaký kamarád, starší sourozenec. Případně dítě sousedky, se kterým ho už předem seznámíte, aby mělo větší pocit jistoty. Snažte se nenechávat dítě mezi ostatními alespoň zpočátku déle, než je nezbytně nutné, aby mělo prostor si zvyknout postupně.

Všechny sporné situace či emocionálně náročné situace se snažte řešit s klidem a porozuměním. Počáteční ranní pláč je víceméně normální, pokud trvá delší dobu, může být jeho příčina hlubší. Občasný škrábanec či šrám z dětských her je také běžný, pokud by jich bylo více, příliš často a podle vyprávění dítěte byly stále od téhož kamaráda, upozorněte na to paní učitelku. Mluvte o zařízení, kam dítě dochází, vždy pozitivně a s radostí, přenášíte tuto atmosféru i na děti.

Pokud má dítě problém s vadou řeči, hůře se dorozumí, vždy se předem podrobně informujte u vedení školky, jak v tom případě pracují a jak situaci řeší. Případně zvolte speciální zařízení, například s menším počtem dětí. Tento problém vyvstává u mnoha dětí, lze k němu najít i mnoho rodičovských diskusí.

Jděte dětem příkladem

Děti se učí nápodobou a příklad je pro ně velmi důležitý. Pokud dítě vidí rodiče, jak se chovají v určitém kolektivu, může je v podobné situaci napodobit. Pokud si rodič vzpomene na podobný zážitek z dětství a vypráví ho dítěti, poskytuje mu možnost nápodoby. Příhody z dětství rodičů patří v tomto věku mezi dětská oblíbená témata a rodiče by jimi neměli šetřit. Nic nepotěší dítě tak, jako když se dozví, že i maminka neuměla zapnout bačkorku nebo rozlila ve školce čaj – a přesto se vlastně nic zásadního nestalo.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

If you are looking for a detailed threshold guide, try these sites: www.wonderful-prague.com