K zubaři jedině s tátou…přínos mužů ve výchově dětí

Nejuvědomělejšími tatínky současnosti jsou dle statistik Švédové. To je však dáno příznivou rodinnou politikou (na níž má jistě zásluhu vysoké procento žen v zákonodárných funkcích), kdy se oba rodiče na mateřské dovolené střídají. Navíc má Švédsko rozsáhlou síť jeslí a mateřských škol. Muži se zde pak po boku svých stejně zaměstnaných žen daleko častěji zapojují do chodu domácnosti. Což u nás ve spoustě rodin stále ještě není zvykem.

Žena pracující na plný úvazek ráno vybíhá po přípravě svačin do práce, aby o polední pauze stihla dojít s dítkem na logopedii. V pět již zas spěchá vyzvednout děti z kroužků a večer tráví u plotny a nad domácími úkoly. Najde-li si pak muž-otec během víkendu chvíli času na stavění lega, je za to skoro blahořečen.

Přitom zkušenosti mnoha matek sesbírané ve studii rodinné terapeutky Xenie Frenkelové svědčí o tom, že přítomnost otců v každodenní výchově dětí přináší mnoho pozitivních aspektů. Ty terapeutka shrnuje do tří bodů:

Tátové jako citoví průvodci

Ač jsou ženy považovány za citlivější a empatičtější, v případě doprovodu dítěte k lékaři zde však platí „méně je někdy více“. My jako matky dobře zvládáme roli každodenního dozorce nad zdravím a bezpečností našich potomků, pokud však jde do tuhého, jsou to otcové, kteří lépe zvládají bolestivé okamžiky svých dětí při trhání zubů či při závažnějších zákrocích. Umějí brát situaci s nadhledem a bolest se svým dítětem sdílejí méně vypjatě. Xenia Frenkelová se rovněž domnívá, že by i v otázce citových karambolů dospívajících měli otcové hrát daleko větší roli. Matky a dcery sice často spojuje silné pouto založené na svěřování si pocitů, umí-li však s dcerou sdílet negativní emoce i otec nebo ukáže-li jakkoli zájem o její starosti, znamená to více než jen chvilkovou náklonnost. Zakládá se tím totiž na budoucím vztahu dcery k mužům a její sebedůvěře.

Hrají si jinak a jsou dobrými vypravěči

Jsou vaše děti ve hře s manželem hlučnější a divočejší? Mají tatínky za spojence a dělají si z vás legraci? Pak je vše v naprostém pořádku. Mužský přístup ke hře je zkrátka odlišný, a i když se vám vždy nepozdává, měla byste ho tolerovat. Otcové vychovávají často k odvaze a statečnosti. Nedají na každé kňourání a nelámou si hlavu s detaily. Zato umí zpravidla lépe popsat a vysvětlit technické jevy a logiku fungování některých přírodních zákonů. S dětmi mluví přímočaře a stručně. Povzbuzení „dokážeš to“ má z úst otce mírně odlišný – pro děti však důležitý – tón než z úst matky, která těmito slovy pravděpodobně tolik nešetří.

Podporují růst k dospělosti

Možná je za tím jakási nejistota, se kterou muži přistupují ke kojencům a batolatům. Teprve až když totiž děti dosáhnou školního věku, začínají se otcové více zajímat o jejich vnitřní život, sklony, povahu a schopnosti. Zatímco ženy mívají tendenci stále říkat „na to je ještě malý/á“, jsou to otcové, kteří své potomky popohánějí vpřed, učí je posouvat hranice svých možností a každou novou dovednost viditelněji oceňují.