Jak dobře skloubit rodinu a práci? Promyslete si svou situaci
Proč vůbec chceme slaďovat – naše motivace
Položme si otázku, proč vlastně chceme nebo potřebujeme práci a rodinu skloubit. Otázku řeší zejména ženy na rodičovské dovolené, které se chtějí vrátit zpět do práce nebo matky malých dětí, které již pracují. Proto se v článku budu obracet zejména na ně. I když přístup je samozřejmě vhodný jak pro otce, tak pro další lidi, kteří o sladění práce a rodiny usilují.
Motivací pro slaďování může být mnoho, například:
- mám potřebu se realizovat i jinak než „jen" péčí o dítě
- doma se nudím, nebaví mne to, cítím se sama
- chci přispět do rodinného rozpočtu
- práce je pro mne únik, starat se o dítě celý den je pro mne moc velká zátěž
- práce je pro mne relax a koníček, odpočinu si při ní od dětí či dítěte a pak se plná sil k nim zas vracím zpět
- já sama jsem dítě nyní nechtěla, vyhověla jsem muži (matce, tlaku okolí...), tak ať se také starají
- práci potřebuji kvůli výdělku, kdybych nemusela, nepracuji
- nedokážu odmítnout lákavou pracovní nabídku, bojím se, že podobná už nikdy nepřijde
- nechci být finančně závislá na muži
- kamarádky pracují také, chci se jim vyrovnat
- nechci ztratit kontakt s oborem, ve kterém pracuji
- když nepracuji, cítím se neužitečná (pro rodinu, společnost...)
- v zahraničí to funguje normálně, chci být „in"
- ......................... (doplňte sama dle Vaší situace)
Motivace se mohou různě kombinovat, doplňovat a měnit v čase.
Když se slaďování opravdu nedaří
V minulosti bychom některé z žen, kterým není umožněno práci a rodinu uspokojivě slaďovat, potkávali v psychoterapeutických pracovnách například s depresí, závislostí nebo psychosomatickými příznaky, které se během rodičovské dovolené mohou z různých důvodů projevit. Stává se to i dnes. V takovém případě se pak rozhodujeme, zda léčit trápení nebo zda společně hledat možnosti, jak by žena mohla svůj denní život změnit podle svých představ tak, aby se spouštěčům nepříznivých projevů vyhnula. Často je nutné oboje. Důležitým vodítkem je to, zda představa kombinace práce a péče o dítě vyvolává u ženy pocity viny. Pocity selhání v mateřské roli a prožitek zklamání okolí mohou být zdrojem nepohody, která slaďování může vážně komplikovat. Pak by bylo vhodné se obrátit na psychologa nebo psychoterapeuta.
Jak nezdarům předcházet – na co se připravit
Kromě toho, co nás ke slaďování práce a rodiny vede, tedy naší motivace, je třeba se také dopředu (a potom i průběžně) zabývat možnými anebo již reálnými důsledky procesu slaďování.
V první řadě je třeba si uvědomit, že po návratu do zaměstnání budete méně času pobývat doma, více času mimo rodinu. Komu to bude nejvíce vyhovovat, komu nejvíce vadit? Co to bude znamenat pro Vás a pro Vaše ženství? Některým ženám vyhovuje velkou část denního času pobývat doma, ve svém, starat se o vnitřní prostor pro rodinu, naladit se na svůj vlastní rytmus – denní i měsíční, na individuální tempo dětí, na rychlost zrání dětí. Při nutnosti zkombinovat práci s rodinou se mohou cítit nepříjemně pod tlakem, který přichází ze světa vně rodiny, z času určeného kalendářem či pracovní smlouvou nebo sjednanými termíny.
Pravděpodobně budete pracovat mimo domov, a je možné, že budete pak i doma hlavou v práci. Vaše omezená duševní přítomnost může být pro rodinu zátěží. Pro někoho to naopak nemusí být žádný problém, protože snadno práci od rodiny odděluje.
V některých domácnostech dojde ke zmenšení potřebného napětí z dosavadního rozdělení mužské a ženské role v rodině. Jaký to bude mít vliv na Váš partnerský vztah?
Často bude muset muž, děti nebo jiná osoba převzít část Vašich funkcí. Jak se v takovém případě budou jednotliví členové rodiny cítit? Pokud část Vašich funkcí převezme osoba, která do úzké rodiny nepatří, určitě se změní hranice rodiny, je určitým způsobem narušena její intimita. Někdo zvenčí tedy více uvidí dovnitř a bude mít na život rodiny značný vliv. Je to pro rodinu spíše přínosné nebo spíše škodlivé? A v čem?
Hledejte v rodině podporu a nebojte se dobrých kompromisů
Motivace ke slaďování a vědomí důsledků může být určující pro způsob a míru skloubení práce a rodičovství:
Záleží jistě na tom, kolik máme dětí a jak jsou staré. Sama jsem zastánkyní toho, že je z dlouhodobého hlediska výhodné, když se o velmi malé miminko stará jedna hlavní mateřská postava (nejlépe matka) a ostatní ji spíše občas doplňují. Podle výzkumů závisí prospívání dítěte zejména na kvalitě péče vedlejších pečovatelů. Ze svého pohledu a ze zkušenosti rodinné terapeutky bych ráda nabídla svůj názor, že matky jsou obtížně zastupitelné jako hlavní pečovatelky zejména v prvních dvou letech života dítěte.
Není lhostejné, zda partner a širší rodina (zejména v případě, kdy je chceme do procesu zapojit) s Vaším skloubením práce a rodičovství souhlasí, podporuje je nebo naopak. Máte trvat na svém a nebrat v úvahu jiné názory, protože jde o Vaš práci? Nebo máte okolí přesvědčit o svém (často úplně opačném) názoru? Máte vzít v úvahu i jiný názor a pokusit se o případný kompromis?
Moje zkušenost mluví o tom, že nepodpora nebo jen zdánlivá formální podpora je slaďování na překážku a rodinné vztahy spíše zhoršuje. Naopak kompromis, souhlasné přijetí a nadšená podpora mohou být v důsledku přínosné pro všechny. Pracovala jsem například s rodinou, kde prarodiče odmítali kvůli práci snachy hlídat synovo dítě do doby jeho dvou let, ačkoliv když mladí potřebovali pohlídat v době, když šli spolu třeba na koncert, hlídali rádi. Od dvou let dítěte s tím neměli problém.
Jako výhodné se ukazuje, když se partneři spíše zabývají svými možnostmi, jak vyhovět druhému a prospět rodině (samozřejmě s respektem k sobě samému), než když zdůrazňují a zabývají se pouze vlastními limity. Jednoduše, když si pokládají otázky typu: Jak by to šlo udělat? namísto otázek Proč to nejde (nemohu) udělat?
Vyjasněte si svou představu a zvažte svou kapacitu
Důležité je, jak velký úvazek si pro práci vymezíte. Je potřeba počítat s tím, že k vlastní práci musíte připočítat také čas na cestu do práce, pracovní komunikaci a případně na „rozvoz" dětí. Je možné, že budete potřebovat podle náročnosti práce i více času na relaxaci tak, abyste měla na rodinu a výchovu dětí ještě energii. Efektivní může být přístup postupného rozšiřování - vzít si práce spíše méně a pak přidávat než naopak.
Zásadní je také, jakou máte o sobě Vy sama představu. Kolik práce zvládnete? Kolik by toho na Vás bylo moc? Příliš vysoké nároky mohou být nebezpečně stresující a příliš nízké zase mírně demotivující.
Práce přinese rodině finanční prostředky. A za tím je další otázka: K čemu výdělek potřebuji? Kolik potřebuji vydělat? Co s výdělkem udělám? Co by se stalo, kdyby tyto peníze naše rodina ještě nějakou dobu neměla k dispozici? Kromě toho, co by to přineslo nepříjemného, mohlo by nám to přinést i něco dobrého?
Pokud jste si dokázali na všechny otázky pravdivě, upřímně a společně odpovědět, pak pro vás slaďování práce a rodiny nebude představovat problém, ale spíše příležitost.