Co (dětem) neříkat

Předně tedy: „Nemám tě ráda! Nemám tě rád!“ To proto, že v podstatě to není a nemůže být pravda. Máme a budeme je mít rádi, ať se děje, co děje. Ale také proto, že takovéto prohlášení vyvolává v dítěti zmatek. Ono má vědět, že je milováno. Ne nadarmo říká profesor Dunovský, že každé dítě, které není milováno, je vlastně týráno. Proč bychom tedy měli týráním vyhrožovat. Mohu říct: „To jsi mě moc rozzlobil! Zlobím se na tebe! Takhle se chovat nesmíš!“ Ale se svou láskou bychom hazardovat neměli – je to moc vzácná věc. A dítě to ví, i když nám to slovy třeba ještě nedovede říct naplno.

Za druhé, nikdy neříkejme: „Nejsi k ničemu!“ Takové řeči ponižují dítě zpravidla víc, než si my dospělí představujeme. Dítě má vědět, že má pro své nejbližší pozitivní význam a hodnotu. Jestliže mu říkáme, že pro nás nemá hodnotu žádnou, rozhodně je tím nepovzbuzujeme, nýbrž utloukáme jeho sebevědomí. Je prokázáno, že takové děti se pak špatně učí, i když mají inteligenci třeba vynikající.

Za třetí, neříkejme: „Děláš mi ostudu!“ Tím totiž zdůrazňujeme, že nám nezáleží ani tak na něm jako na nás samotných. Zdůrazňujeme své postavení, svou důstojnost, svou dobrou pověst. Nemusíme se bát dítěti dát najevo, že to a to jeho chování je nevhodné, neslušné, nesprávné a veskrze nedůstojné tak velkého kluka nebo holčičky – a že je to tedy jeho ostuda. Ale nedělejme ze sebe povýšené vychovatelské netykavky.