6. Realizace programu - praktická část
6. 1. Realizační tým
Realizační tým se skládá z následujících rolí, které je nutné předem nacvičit tak, aby při samotném semináři již byla udržena jistá dynamika plynutí.
Průvodce
Jedná o roli, která organizačně i časově pohlídá průběh celého kurzu. Teoreticky je možné, aby roli Průvodce a Kouče zastával jeden člověk, nicméně naše zkušenosti ukazují, že je lepší tyto role od sebe oddělit. Průvodce je hlavní koordinátor celého semináře, který musí kontrolovat, že tým dělá co má, že časově stihnou probrat vše potřebné. Průvodce může v případě potřeby nechat nějaký dril zopakovat ještě jednou, pokud vidí, že je jednak dostatek času, případně cítí, že děti by mohly prokázat při dalším zopakování zřetelné zlepšení.
Kouč
Role kouče v celém procesu je bez přehánění klíčová. Je to totiž prakticky právě kouč, který udává tempo celého semináře. Pokaždé, když je dítě postaveno před agresora (štěkač, predátor), je u něj kouč, který radí dítěti, co má dělat a případně upraví jeho postoj.
Kouč začíná a končí každý konfliktní scénář. Pokud dojde k velkým emotivním reakcím, a k nim dochází v průběhu semináře velice často, pokud je konfliktní scénář prováděn správně, pak je na koučovi, aby dítě co nejefektivněji zklidnil pomocí aplikovaných technik dýchání a verbálních ujištění.
A ačkoliv je role kouče nejtěžší, přináší také největší vnitřní uspokojení pro člena týmu v této roli. Kouč plně sdílí emotivní a fyzické napětí s dítětem pomáhá mu bojovat s psychickým i fyzickým stresem. Dobrý kouč je rádcem, (tělesným) ochráncem, ale i přítelem v jedné osobě.
Tato role je velmi náročná v tom, aby kouč nebyl emocionálně vtažen do konfliktního scénáře a během něj si zachoval nestranný postoj pozorovatele, který je schopen s chladnou hlavou poradit dítěti jak (vy)řešit konfliktní situaci.
Pro tuto roli se nejlépe hodí ženy díky přirozené vyšší empatii. Mnoho dětí také snadněji přijme ženy v roli kouče, protože jde o respektovaný vzor matky, starší sestry, apod. Opakovaně se nám prokázalo, že ženský kouč dokáže lépe zklidnit „horké hlavy“, než by se kdy podařilo to samé kouči mužskému.
Štěkač
V rámci celého týmu jde, spolu s rolí Lovce, o roli, která nejvíce (negativně) ovlivňuje psychiku jak dítěte, na které se „štěká“, tak i „štěkače“ samotného. Pro tuto roli jsou proto vybírány osobnosti, které jsou psychicky i mentálně stabilní, aby měli svou agresivitu neustále pod kontrolou, mají herecké sklony k věrnému ztvárnění agresivního útočníka, ale zároveň jsou i vysoce empatičtí a dokáží včas zastavit či snížit svou agresivitu, pokud vidí, že dítě přestává danou situaci zvládat.
Štěkač musí být také schopen co nejdříve identifkovat individuální spouštěče 4, které vyvolají emotivní (stresovou) reakci u dítěte. Celou dobu musí mít však na paměti, že konfliktní scénář, ve kterém hraje svou (zápornou) roli, je tu proto, aby se dítě naučilo ji zvládat a nikoliv, aby agresor ukázal, jak dokáže být agresivní. Vše (tempo, úroveň agresivity, počet konfliktních situací) je organizováno dle individuálních schopností a dovedností dítěte. Neexistuje zde jasné pravidlo, které by bylo možné aplikovat plošně. Platí zde však jasné pravidlo: dítě musí POKAŽDÉ uspět. Štěkač v zásadě používá dva typy štěkání:
- Teritoriální – „Vypadni odsud, to je moje ulice“
- Lovecké – „Chci tvoje hodinky“
Lovec
Existuje relativně málo lidí, kteří věrně dokážou zahrát Lovce a přitom mít svou agresivitu plně pod kontrolou. Otázka ega zde hraje patrně největší roli. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde většinou o lidi středního a staršího věku věnující se dlouhodobě problematice sebeobrany či bojovým uměním. Sportovci věnující se bojovým sportům jsou bohužel pro podobné role nevhodní, protože mají zkušenosti z psychického zastrašování v ringu, nikoliv na ulici, které je diametrálně odlišné. Kromě toho je u těchto sportovců často velmi těžké „odbourat“ soutěživého ducha, který je během konfliktních scénářů na překážku. Lovec se s trochou nadsázky dá nazvat jako „chodící lapa“, protože se sám aktivně nastavuje do takových poloh, aby vytvořil pro dítě příležitost zasáhnout cíl. Je to tedy velká výzva pro ego člověka v predator obleku.
Tato role klade na člověka maximální nároky, protože během konfliktního scénáře musí VŽDY prohrát (viz předchozí role štěkače) a to je přitom za podmínek, kdy bude fyzicky napadnut a přemožen. Právě proto tato role vyžaduje i pokročilé znalosti ve fyzické sebeobraně tak, aby mohl kontrolovat, případně zmírnit nebezpečné útoky nezkušeného dítěte (toto se však týká hlavně starších dětí a dospělých).
Dobrý lovec by měl být schopen věrně zahrát agresivního spolužáka, oplzlou, či dotěrnou cizí osobu tak, aby vyvolal potřebnou emocionální stresovou reakci u dítěte. Navíc, ač kompletně chráněn protiúderovým oblekem, musí se v konfliktních scénářích chovat tak, jako by jej na sobě neměl. Jedině tak zabezpečí reálnost konfliktního scénáře a sníží riziko zranění dítěte na minimum.
6. 2. Skladba C.A.T.S. programu
Jak již bylo uvedeno, program je rozdělen na dva hlavní tematické celky. Z nich také vychází i dvě techniky fyzických aktivit.
Antibully
Jelikož tato část pokrývá interpersonální konflikt mezi spolužáky či dětmi, děti se zde učí vnímat signály okolí o možném nebezpečí, hlídání si osobní vzdálenosti v komunikaci s potenciálním agresorem a pouze verbální deeskalaci konfliktu.
Dětem je vysvětlena následující strategie:
- Pokud je spolužák verbálně agresivní, hlasitě a zřetelně řekni, že se ti to nelíbí.
- Pokud spolužák ani přesto nepřestane, oznam to paní učitelce.
- Pokud spolužák ani přesto nepřestane a paní učitelka nepodnikla patřičné kroky, oznam to paní ředitelce a svým rodičům.
- Pokud spolužák ani přesto nepřestane a nepomohly ani upozornění pedagogů, pak máš teprve právo se bránit. Již máš dostatek alibi prokazující, že jsi udělal vše proto, aby jsi hrozící konflikt odvrátil.
- Zkrať vzdálenost, dostaň bezpečně agresora na zem, tam jej znehybni pomocí technik pák či škrcení a vyjednávej jeho kapitulaci.
Je však nutné zmínit, že poslední pátý bod již není náplní standardního kurzu (nebyl zahrnut do pilotního programu), jelikož vyžaduje pravidelnou a systematickou výuku nejen po stránce technického řešení, ale i následné aplikace naučených technik pod stresem. Proto je kurz maximálně soustředěn v této fázi na verbální deeskalaci konfliktu, tak aby většina hrozících konfliktů byla vyřešena již na této úrovni.
C.A.T.S.
V této části se děti již učí řešit konflikt s dospělou osobou a proto je nutné přistoupit k výuce technik fyzické sebeobrany založené na hrubé motorice. Tím je zajištěno, že se děti techniky naučí relativně rychle a takové techniky budou funkční i ve stresových momentech, kdy je prokázáno, že jemná i komplexní motorika mizí 5 . Jedná se o následující dvě techniky:
- Úder dlaní do nosu / prsty do očí
- Kop mezi nohy
Dětem je opakovaně zdůrazňováno, že tyto techniky mohou použít jen a pouze proti dospělé osobě a nikoliv proti svému spolužákovi. Ačkoliv se jedná pouze o dvě techniky fyzické sebeobrany, děti jsou schopné po krátké instruktáži tyto techniky efektivně použít i pod stresem.
6. 3. Jednotlivé kroky při fyzické sebeobraně
Krok 1
Nejdříve je potřeba naučit techniku pomalu, bez jakékoliv síly či dynamiky. Děti se učí využít sílu svých boků, správně stát či uhnout. Často se stává, že pod vlivem adrenalinu děti ztuhnou a „zamknou“ si boky, takže nemohou vykonat efektivní úder natož kop. Děti se také naučí používat svůj hlas při verbální komunikaci, což nutí dítě správně dýchat od samého počátku. Naopak není tolik důležitý správný postoj, apod. Dítě se nyní učí správný pohyb a proto široké a dlouhé pohyby nejsou na škodu. Poté se učí je kombinovat do logických sekvencí, jako například úder dlaněmi do tváře a hned poté následuje kop nohou či kolenem do rozkroku, rozkopnutí nohou, aby útočník spadnul na zem, a poté následuje útěk do „safe house“. Vše se dělá opět v klidu, pomalu, aby se obránce naučil pořádně sekvenci jednotlivých pohybů. Poté, co se dítě naučilo několik kombinací, vše se opakuje neustále dokola, aby daná kombinace přešla do svalové paměti. Nicméně je důležité mít neustále na paměti, že kombinace nejsou vše zachraňující a univerzální. Nikdy nevíte, co vás na ulici potká a jak bude útočník reagovat. Proto drilovat kombinace ve stresových podmínkách může nakonec být kontraproduktivní. Boj se dá v zásadě definovat jako rychlé nalezení cíle a jeho zasažení s co největší silou. Proto kombinace, které se děti učí, jsou pouze učební pomůckou, která ukáže dětem jak používat údery či kopy v kombinaci a v určitém rytmu. Totéž vlastně dělají olympijští atleti, kteří si pomocí stejné metodologie dostávají do svalové paměti určité pohybové vzorce bez toho, aby museli vykonávat tisíce opakování. Navíc, jelikož jsou tyto vzorce procvičovány v případech, kdy štěkač/lovec ohrožuje verbálně i fyzicky obránce, jsou tyto vzorce pak okamžitě vybaveny i při skutečném střetu na ulici a obránce pak zasáhne jakýkoliv dostupný cíl.
Krok 2
V této fázi se začíná používat aspekt skupinové dynamiky. V této fázi nastoupí všichni děti do řady a postupně aplikují sekvenci proti štěkači, který je již v chráničích. Důraz je kladen na větší sílu, dynamiku a rychlost. Tím, že každé dítě předvádí techniku před ostatními, stoupá nervozita dětí a adrenalin v krvi, což je přesně účelem této fáze. Děti si pomalu začínají zvykat na nával nervozity, strachu a stresu. Kouč je neustále přítomen a doslova myslí za dítě, když mu radí další techniku. Pravděpodobně může někdo namítnout, že v reálu také nebude nikdo, kdo bude dítěti radit. To však není až tak pravda, protože se nám opakovaně stalo, že si
absolvent podvědomě vzpomněl na jednotlivé příkazy, když se dostal do podobné stresové situace. A opět tento efekt je běžný i v jiných oblastech, ať už se jedná o armádní drilový výcvik nebo olympijský atletický trénink. Mozek funguje stejně.
V prvním kroku dítě vykonávalo techniky pomalu a rytmicky. Nyní se přidá na rychlosti a cíl již nebude imaginární protivník, nýbrž měkká lapa. Je lepší, když instruktoři nekladou velký odpor při zásahu, aby úder či kop mohl být proveden s plným rozsahem pohybu a nedegradoval již v této fázi údery či kopy na krátké zásahy. Proto je potřeba se úderu podvolit. To umožní dítěti použít také daleko větší sílu, protože bude vědět, že lapa se podvolí silnějšímu úderu. Stejně jako v předchozím případě i zde stojí děti v řadě a mohou tak sledovat, jak ostatní vykonávají danou sekvenci, tentokrát rychleji a dynamičtěji.
Krok 3
V tomto kroku, již dítě vykonává techniku v plné rychlosti a síle. V této fázi se dítě soustředí pouze na to, aby technika byla důrazná a zasáhla cíl. Zatím to není o tom, aby bylo dítě plně ve stresu. Nejčastější chybou v tomto případě je, že dítě „zamkne“ boky a přestane dýchat, což se negativně projeví na síle a rychlosti úderu. Proto v této fázi musí instruktor dítě zklidnit mezi jednotlivými sekvencemi, upozornit jej, že zadržuje dech a vysvětlit mu, že nyní je to pouze o procvičení svalové paměti. Nejedná se tedy o skutečný boj.
Krok 4
V této finální fázi si již instruktoři obléknou všechny potřebné chrániče a připraví se na konflikt. Děti se seřadí do jedné řady tak, aby se ti talentovaní střídali s méně talentovanými. Nejdříve se dítě seznámí s nastavením základních scénářů a může se začít. V pokročilé fázi musí mít obránce zavřené oči, aby došlo k překvapení a tím i k prudkému nárůstu adrenalinu. Scénář začne, když štěkač/lovec chytne nebo udeří dítě a začne s ním i verbálně agresivně komunikovat. To umožní i ostatním dětem vidět, jak probíhá scénář v reálu a patřičně je to nabít energií. Pomáhá to však také dítěti, který se právě brání, protože kromě koučování instruktorem je i povzbuzován
ostatními. Dítě tak pokračuje v obraně, dokud není štěkač/lovec ve fetální pozici na zemi a nehýbe se. V tom okamžiku následuje útěk do „safe house“. Je vždy na útočníkovi jak důrazný útok zvolí. Musí být schopen odhadnout na základě předchozích pozorování a zkušeností, kolik to které dítě snese. Je důležité pochopit, že cílem není zlomit dítě, ale pomoci mu vyrovnat se podobnou situací, „aktivovat srdce“ a proto je lepší ze začátku začít mírněji a postupně přidávat na agresivitě. Dobrý štěkač/lovec musí reagovat přirozeně nejenom na údery, ale sám musí útočit, pokud bude mít šanci. Fakt, že je plně chráněn, neznamená, že se z něho stal
„terminátor“. Toto musí mít neustále na paměti a reagovat odpovídajícím způsobem na úder do slabin či do hlavy. Na druhou stranu přehrávání reakcí dítěti také nepomůže. Všechno je to o talentu štěkače/lovce zapomenout na fakt, že má na sobě chrániče a chovat se jako by byl bez nich. Cílem této fáze je pomoci nalézt dítěti moment, kdy „vypne hlavu“ a „zapne srdce“. Pokud není dítě schopno „doručit“ minimálně tři údery, může štěkač/lovec dále útočit dle vlastního uvážení, dokud dítě nedonutí „zapnout srdce“ do boje. Pokud je to provedeno správně, v určitém okamžiku dítě vybuchne a zaútočí se zuřivostí, která je až překvapující. Pokud se dítě
sámo naučí rozeznat tento moment, pak v okamžiku blížícího konfliktu se naučí jej sám vyhledávat a spouštět. Ale bude to vědomý proces a správně načasovaný a nikoliv zbrklý proces instinktivní reakce, který by vedl k neúspěchu dítěte.
6. 4. Pomůcky používané v rámci programu
Štítky se jménem
Doporučuji všem nalepit na hruď štítek se jménem, abychom se k dětem obraceli jménem a nikoliv “hej ty tam”. Celý kurz je o sdílení emocí a toto pomůže nastavit důvěryhodné prostředí, kde se dítě nebudou obávat projevit své emoce.
Predator oblek
Tento oblek je velmi specifický a používaný pouze v rámci systému F.A.S.T. Defense, pro který byl vytvořen. Na děti zapůsobí svou mohutností i velikostí, což se následně velmi pozitivně odrazí na zvýšené sebedůvěře v okamžiku, kdy dítě úspěšně zvládne konfliktní situace s Lovcem.
Sluneční brýle
Je důležité, aby si Štěkači při štěkání vždy brali brýle, které slouží i jako signál pro Kouče, že agresor (Štěkač) je připraven. Navíc dítě neuvidí Štěkači do očí, které by jej mohly prozradit. V okamžiku, kdy si Štěkač vezme brýle, stává se „zlým mužem“ se vším všudy. A v okamžiku, kdy si brýle sundá, končí i jeho role „zlého muže“ a může se následně zapojit do případné diskuse.
Čepice - kšiltovka
Podobně jako v případě brýlí.
Tréninkový obušek
Používá se při drilu, kdy se děti učí použít jakýkoliv předmět ke své obraně. Tento dril se vyučuje až ve druhé části programu, který je zaměřen na základní bezpečnostní pravidla při styku s cizí osobou.
Kužely
Tato pomůcka slouží k vymezení bezpečného místa jak ve škole (Antibully část), tak i venku (C.A.T.S.).