školka

Mgr. Marie Těthalová hovoří s psycholožkou Ladislavou Lažovou

„Z krásných a záhadných věcí se dovedou radovat děti“ Hans Selye Období předškoláka je jedním z nejdůležitějších pro jeho správný , jak tělesný, tak psychický vývoj. Trvá přibližně od 3 do 6 let. Konec není určen fyzickým věkem, ale sociálně, to znamená , nástupem dítěte do základní školy. Charakteristickým znakem pro toto období je rozvoj pohybové aktivity a intenzivního smyslového a citového vnímání. Formují se základy osobnosti, první projevy sebeuvědomování, zrychluje se proces osamostatňování. Velký zásah do života dítěte je vstup do mateřské školy.

Osobnost dítěte se začíná rozvíjet v předškolním věku, tzn. mezi třetím a šestým rokem. V tomto období se formují základy osobnosti. Děti začínají kontrolovat a cílevědomě ovlivňovat vlastní chování a stávají se samostatnými.

Kolem druhého roku dítěte nastává tzv. období vzdoru, kdy se děti začínají více nápadněji vztekat a vzdorovat a bývá s nimi mnohdy těžké pořízení. Naše děti umí sebou mrsknout pěkně na zem, kopat nohama a křičet na celou tramvaj a neutiší se, ani kdybyste se rozkrájeli. U některých dětí toto období trvá až do tří let věku dítěte, ale většinou toto“vztekací „ období trvá kratší dobu. V předškolním věku dochází k poklesu vzdorovitého chování a s nástupem do školy se s nadměrnou vzdorovitostí setkáváme zřídka.

Známe to všichni: poprvé se má dítě odtrhnout od maminky a nastávají obavy. Jak to zvládne? Zvládne to vůbec? Co ostatní děti, bude si s nimi hrát? Nebudou mu ubližovat? Jak rychle si asi zvykne?

Na první pohled to nemusí být zřejmé, nicméně i zdravě se rozvíjející sebevědomí dítěte usnadňuje ženě propojení role maminky s rolí profesní. Jak děti v procesu budování optimálního sebepojetí podpořit? Na to se postupně zaměříme v následujícím povídání.

Každé dítě už od narození žije v určitém kolektivu. Nejdříve je to rodina, která dává dítěti vše, co potřebuje. Později se dostává dítě do kolektivu širší rodiny – babičky, dědové, strýcové, tety …